Petr Bartoň - Lze i lépe č. 2

Ať nás politici krmí, tomu nezabráníme. Ale ne volebním gulášem

LZE I LÉPE. Minulý díl našeho nového seriálu ukázal, jak lze upravit daňový systém, aby méně trestal občany za jejich dobročinnost. V dnešním díle si tři dny před eurovolbami ukážeme, proč a jak musejí angličtí a američtí kandidáti ve volební kampani více věcně diskutovat o palčivých otázkách, a ne  jen voliče „dobročinně“ pohostit volebním gulášem či jinou pochutinou. Politik může slibovat, ale nemůže nás krmit. 

Politické dějiny Velké Británie znají dva slavné George Osborny. Ten druhý byl nám známý ministr financí za vlád Davida Camerona 2010 – 2016. Tím první však byl v roce 1768 kandidát do Dolní sněmovny za Northamptonský okrsek.

Jeho vlivným sponzorem byl hrabě z Halifaxu. Proti němu však stáli dva kandidáti, za kterými stáli hrabě z Northamptonu, respektive hrabě ze Spenceru. I když politicky nebyl tento souboj nějak zásadně důležitý pro složení sněmovny, mezi třemi hrabaty se rozhořela bitva, jíž současná teorie her říká „vyhrocení závazku“ a učebnice ji většinou uvádějí jako „aukci jednodolarové bankovky“.

O peníze šlo i tehdy, byť samozřejmě s obrázkem krále a nikoli George Washingtona. Každý z hrabat nakonec za svého kandidáta dal do volební kampaně kolem 120 tisíc tehdejších liber, tedy přes 20 milionů liber dnešních (zhruba 600 milionů korun českých). Tehdy za to bylo možno koupit téměř 20 tisíc koní.

Každý hrabě na svém zámku pořádal dva týdny dlouhou hostinu a pitku ve dne v noci. Když hraběti z Halifaxu došly všechny zásoby portského, začal nalévat archivní červená vína. Rozmazlení voliči se v ten moment sebrali a odešli na hrad v Ashby k hraběti z Northamptonu, křičíce že „nikdy nebudou volit pro někoho, kdo jim nalil kyselé portské!“

Kandidáti nesmějí hostit voliče

Celou epizodu „kupování hlasů“ po volbách po šest týdnů vyšetřovala komise Dolní sněmovny. Řešila také samotný výsledek, neboť každý kandidát obdržel více hlasů, než bylo v seznamech voličů. Sněmovna nakonec prohlásila rovnost hlasů a vítěze určila losem.

Výsledkem bylo postupné ustanovení zákazu „hostit“ voliče („treating the voter“). V současném znění volebního zákona (z roku 1983) se píše, že je nezákonné, aby „kdokoli před, během či po volbách či referendu přímo či nepřímo dával či nabízel jakékoli jídlo, nápoje, zábavu či jiné plnění, aby volič volil nebo se volby zdržel“.

Všimněme si, že není ani specifikováno „aby volil pro daného kandidáta“, to se v západní demokracii rozumí samo sebou.

Z Británie toto dávné ustanovení převzaly také její bývalé kolonie. Například v USA, kde volby berou opravdu jako „svátek demokracie“, běžně nosí voliči pyšně celý den nálepku „Odvolil(a) jsem“, aby k účasti přiměli i ostatní.

Různé podniky jim díky těmto nálepkám nabízejí třeba slevy – například 10% slevu na lekce jógy. I to je ale nezákonné, a tak to risknou jen drobné místní obchůdky v zapadlých vesničkách, ne velké celostátní sítě. A už vůbec by si to nedovolil žádný kandidát.

České volební hoštění

Nyní si to srovnejme s českou zkušeností.

Například s následující nabídkou z minulého týdne jedné kandidátky nejmenované strany do nadcházejících eurovoleb, kterou zveřejnila na svém profilu Facebooku:

Jistě, můžeme nad tím mávnout rukou s tím, že vzhledem ke kandidátce jde o volební ekvivalent „místního obchůdku v zapadlé vesničce“. To by ale přeci mělo být jedno, nemůžeme mít další komisi, která bude určovat, kdo má a nemá, vzhledem ke svému významu, dodržovat pravidla.

Hlavně však všichni víme, že je to naprosto běžná praxe i u „velkostran“. Tradice uvařit a rozdávat volební guláš se u nás táhne už od Rakouska-Uherska a je účinná zvlášť, když jsou volby v chladných měsících.

Ke skutečnému mistrovství však krmení voličů dovedl největší český pekař se svými koblihami. Tak jako se „volební guláš“ dostal do českého slovníku jako alegorie k volebnímu procesu, tak je dnes toto smažené těsto běžně používanou alegorií pro jeho voliče.

Lze i lépe – pořádat předvolební mítinky. Dnes už jsme všichni dostatečně bohatí, abychom si mohli kupovat jídlo za vlastní peníze (které nám po zdanění zbudou), a nemuseli se nechat krmit politiky jinak než jejich sliby. Nicméně nutkání voliče pohostit politikům zůstane – obzvláště dnes, když je dnes jídlo tak levné. Zákaz hoštění by tak z českého předvolebního klání vymýtil další nesmyslný prvek, a zvýšila by se šance, že se u volebních stanů – třeba z nudy – začne skutečně diskutovat o politických otázkách, tak jak by to mělo být normální. Ale o tom někdy příště. 

 

Původní článek dostupný na: https://hlidacipes.org/petr-barton-at-nas-politici-krmi-tomu-nezabranime-ale-ne-volebnim-gulasem/

Co by vám nemělo uniknout

24. 6. 2019Naše výstupy

Podpořili jsme taneční studio United Movement

Číst dále

19. 6. 2019Naše výstupy

Petr Bartoň - Lze i lépe č. 4

Číst dále

19. 6. 2019Napsali o nás

Soud schválil reorganizaci zadluženého Zootu. Kontrolní podíl v největším českém e-shopu s módou získá Natland

Číst dále

19. 6. 2019Naše výstupy

Galavečer CZECH TOP 100

Číst dále