Daně z akcií by významně poničily investiční prostředí. V době, kdy to ekonomice nejvíce ublíží.

Článek vyšel na serveru Hlídací pes.

Kvůli pirátům 17. století vznikly historicky první akciové společnosti. Kvůli pirátům 21. století mohou v Česku akciové společnosti zaniknout. Piráti ve Sněmovně prosadili návrh na zdanění (15 až 23 %) prodeje akcií. To by významně ztížilo hospodářskou obnovu.

Konkrétně jde o tvrzení předkládajícího poslance v tom smyslu, že „Kdo už toho má dost a chce firmu prodat, tak ji prodá. Nemyslím si, že je to nějakým způsobem likvidační.“ Jenže akcie se téměř nikdy neprodávají proto, že by „toho někdo měl dost“. Likvidační by to nebylo jen pro mnoho majitelů, ale hlavně pro celé sektory hospodářství.

Piráti tím konečně dostáli svému jménu. Doposud kladli důraz spíše na digitalizaci a zlevňování chodu státu. Nyní však přicházejí s návrhem skutečně pirátského pravidla: počkej až kořistná loď ztloustne a pak ji na moři přepadni.

Daň z akcií je daní z daně z daně z daně

To píší učebnice ekonomie již pro první ročníky. Hodnota akciového podílu se totiž akumuluje jenom z toho, co v akciové společnosti zbude poté, co každoročně odvede Daň z příjmu právnických osob, neboli daň ze zisku. Samotný zisk je pak jen tím, co zbude poté, co zaměstnavatel odvede daně i za své zaměstnance. Jakékoli dividendy z tohoto zůstatku jsou pak průběžně samy srážkově významně daněny potřetí.

A teď mají být hodnota akcie zdaněna počtvrté? Jenom aby si ze zbylých peněz bývalý akcionář šel koupit párek v rohlíku (na kaviár mít nebude) a zdanil to popáté na DPH?

Návrh tak spíše připomíná akt závisti. Je to taková bankovní daň na steroidech. Stejně nesmyslná. Honem se sháníme po někom, koho bychom mohli potrestat za úspěch. Zapomínáme ale na železný zákon zdanění: když něco zdaníme, bude toho méně. Nyní tedy méně úspěšných.

Daň z akcií sníží počet pracovních míst

Daň z akciové společnosti je daní z toho, že někdo někomu dává práci. Ale právě takové společnosti budeme potřebovat nejvíce, máme-li se z lockdownů někdy vzpamatovat.

V létě jsme viděli, že nezaměstnanost roste i po lockdownu. To není nic ryze českého. Všechny evropské země počítají s dlouhodobým růstem nezaměstnanosti, který nyní jen přibrzdily obřími dotacemi. My bychom teď však říkali „nezakládejte firmy, a hlavně nezakládejte ty větší, akciové, které jsou schopny dát práci více lidem“.

Daň z akcií nás zakonzervuje jako „zemi montoven“.

Vládní kampaň „Česko země budoucnosti“ nám předvídá zářnou budoucnost díky moderním technologiím. Ty však znamenají obří, a velice rizikové investice. Akciová firma je klíčovou formou, jak investory přilákat. To opravdu „eseróčko“ nezvládne. (A po vyhubení akciovek by je piráti stejně začali nutně danit.) A z akciových společností potřebují investoři vystupovat se stejnou vervou, jako do nich vstupovat.

Stávající montovny však zdanění akcií postihne relativně méně. Tyto akciové společnosti většinou vlastní jedna matka, která z nich nemívá důvod vystupovat. Zdanění výstupu tedy nepocítí tak silně.

Tedy opět, že zrovna piráti budou žábou na prameni rozvoje moderních technologií je jen paradoxní třešinkou na dortu uvařeným pejskem a kočičkou.

Daň z akcií povede k ještě větší koncentraci majetku v obřích firmách

To jasně vyplývá z asymetrie zdanění vstupu a výstupu. V přímé analogii cimrmanovských horníků: ztížili bychom pouze výjezd z dolu, vjezd do něj by byl nadále bezproblémový. Namísto horníků by se nám tak hromadil majetek v rostoucích firmách, které budou jenom jenom kupovat ale nikdy prodávat. Nebo přinejmenším budou s prodejem čekat, až někdo daň zruší.

Marxisté by se z takové akumulace kapitálu jistě zaradovali, že konečně měl jejich guru pravdu. Že to však sami zařídili, než aby to bylo dějinnou nevyhnutelností? Nu což, účel světí prostředky.

Češi by se však radovat neměli. Jejich historicky nejslavnější ekonom, Josef Alois Schumpeter, rodák z Třeště, byl ten, který světu popsal, že skutečný ekonomický pokrok přichází od malých a dravých firem. Jen ty svou „věčnou smrští kreativní destrukce“ dokáží sklátit velké zpuchřelé molochy.

Inovativní ekonomika 21. století je už tak dost komplikovaná, a Covid19 v ní vztahy a přesuny ještě zkomplikuje. Bude ještě více potřeba, aby firmy mohly měnit majitele – podle toho, který investor je schopen nejlépe je vytáhnout nahoru. Vše ku prospěchu zaměstnanců i zákazníků – nás bez akcií. Zdražení takových změn majitele by znamenalo zahnívání nejen firem, ale celé ekonomiky.

Daně z akcií postihnou i střední třídu

Piráti si patrně také neuvědomují, že akciové společnosti nejsou jen „oškliví kapitalisté“, kteří nedokáží docenit hipsterskou eleganci avokádového toustu.

Zdanění by postihlo i střední třídu, která spoří. Žijeme ve světě v podstatě nulových úrokových sazeb z tradičních úspor na spořícím kontě. Pokud dnes chce střadatel dosáhnout nějakého zhodnocení, většinou spoří skrze nějaký fond. Ty však mívají tu strukturu, že za svou úložku do fondu se stáváte akcionářem.

Pokud Piráti chtějí, aby lidé po jejich dani přestali spořit, měli by to říci narovinu. Uvědomme si však, že lidé bez úspor budou ještě náchylnější na další epidemie a státní lockdowny.

Daně z akcií postihnou i ty nejchudší

Nejchudší lidé jsou nejvíc závislí na nových pracovních místech. Na rozdíl od střední třídy většinou ani nemohou naspořit na počáteční investici, aby se stali OSVČ, tedy aby zaměstnali sami sebe.

Menší firmy jsou významnějším tvůrcem nových pracovních míst, než obří firmy. Pokud však díky zdražení prodeje budou firmy jen bobtnat, budou o to více propouštět „nadbytečné“ pracovní síly.

Daně z akcií vytěsní domácí kapitál do zahraničí

Alespoň v jednom bodě jsou Piráti konzistentní. Historicky vzato žili piráti mimo jurisdikci národních států. Ti dnešní tam teď vytěsní i spoustu domácího kapitálu.

Zdanění dopadne na tuzemské prodeje akciových podílů. Je těžké si představit, že by daň mohla v konečném důsledku být vymáhána i od zahraničních firem, které u nás sice podnikají, své akcie si ale směňují na zahraniční burze.

Nastane tedy „úprk kapitálu ze země“. V moderní vyspělé ekonomice je normální, že v ní chtějí firmy i sídlit, nejen podnikat. Je to znamením snížené hrozby státní konfiskace či nahodilých změn regulatorních pravidel.

Na tomto poli Česko dosáhlo jistých úspěchů. Zcela jsme se nezbavili situace, kdy stát nastaví nějaká pravidla a potom je arbitrárně mění, ruší předešlé sliby a de facto konfiskuje.

Zatím to ale byl většinou trest za úspěch v nějakém odvětví, ať už jde o banky, pojišťovny, obnovitelné zdroje nebo internetové firmy. Teprve Piráti nyní přicházejí s myšlenkou, že by se měli úspěšní trestat všichni.

Daně z akcií nijak nevyřeší státní rozpočet

Význam pro státní rozpočet bude minimální, v porovnání s extra výdaji, které se teď vláda s Piráty snaží těmito příjmy pokrýt. Ani toto destruktivní zdanění neuživí bumbrlíčka, jen si tím podřežeme schopnost růstu.

Přitom růstem bychom si i bez změny zdanění vydělali během pár let nesrovnatelně více. Z dlouhodobého pohledu je vždy výhodnější ukrajovat malinko z rychle rostoucího koláče, než brát si každý rok velké sousto z koláče, který pak moc neroste.