P.Bartoň: Jak utopit státní sliby Aneb Konec investorů v Čechách

Ve stejnou hodinu, kdy EU vyhlašovala plán investic do energetické přeměny, český stát znovu porušil slib investorům daný při předchozích investicích. Podle našeho ekonoma tak nejen znemožnil splnění cílů, ale ještě více poničil investiční prostředí v zemi i pro ostatní investice.

Bylo to načasování jako ze špatného filmu. Zhruba na hodinu přesně v momentě, kdy v polovině července EU v Bruselu oznamovala cíl za pouhých devět let zdvojnásobit podíl obnovitelných zdrojů energie z dnešních 20 na 40 procent, v Praze český parlament uzákonil, že toho v Česku nedosáhneme. EU chce obří investice do obnovitelných zdrojů, důvěra investorů po porušených slibech českého státu však obnovitelná není. Nejen v ekologii.

 

„Podveď mě poprvé, hanba tobě. Podveď mě podruhé, hanba mně,“ říká staré přísloví známé z mnoha jazyků. Odráží se v něm stará lidská zkušenost, že pokud věříme někomu, kdo již vyjevil ochotu nás podvést, další důvěrou pácháme vlastně podvod sami na sobě.

Porušení slibů

Český stát nedodržel vlastní sliby investorům již dávno. Při vstupu do EU se zavázal k dosažení osmiprocentního podílu obnovitelných zdrojů na energii do roku 2010. Nestíhal. Tak na poslední chvíli nastavil podmínky, aby v Česku investoři rychle rozšířili kapacitu a vytrhli státu trn z paty.

Kvůli termínové horečce se tehdy dělo to, co zažíváme dnes – rostly ceny mnoha vstupů. Ale cíl se nakonec podařilo splnit a stát dostal v Bruselu zelený puntík. Po dosažení cíle však nastavená pravidla zpětně změnil a mnoha investorům zmařil investice: státem snížená návratnost stěží pokrývala ony zvýšené náklady během horečky, nebo rizika s výstavbou dvacetiletých projektů na neotestované technologii.

Jako by to nestačilo, v roce 2013 porušení původního slibu zopakoval. A teď porušení slibu jen dále prohloubil, když na tehdy postavené solární elektrárny uvalil dalších 10 či 20 procentních bodů daně. Tím uměle, bez ohledu na realitu, dále snížil dosažitelný výnos. Oháněl se, jako vždy, zkreslenými údaji o „nečekaně vysoké návratnosti“ tehdejších investic, a zcela ignoroval realitu „nečekaně vysokých nákladech investorů“.

Ono totiž, když stát udělá nějakou hurá akci, tak se nedá investovat za tabulkové ceny. Zvýšit kapacitu čehokoli v hospodářství lze, od toho tu investoři jsou. Ale musí na to mít adekvátní čas. Když všichni honí státní cíle, které stát nechal na poslední chvíli, tak se vytvoří úzké hrdlo, ať jde o finance, materiál či kvalifikované pracovníky. A to za tabulkové ceny prostě nelze.

Stát tak zmařil i mnoho investic, které přežily minulý útok, a poškodil i nové investory, kteří uvěřili, že už je změnám „fakt konec“. Jako obhajobu nové úpravy slyšíme jen od reality odtrženou předvolební rétoriku ve stylu roku 1948: „Zakroutíme krkem solárním baronům“.

Zelené cíle? Nyní nesplnitelné

Ve stejný čas, kdy tato pravidla poslanci ve sněmovně prohlasovávali, vyhlašovala EU (dopředu známé) nové cíle: 40 procent obnovitelné energie do roku 2030. Podle posledních údajů Eurostatu jsme v ČR na 16,2 procentech. Kolik slíbíme do roku 2030, zatím není jasné – platí přitom, že pokud některé země splní „nad plán“, bude moci Česko opět jet „pod plán“.

Ale vzhledem ke smělosti tohoto cíle bude těžké tentokrát v Evropě hledat nějaké „obnovitelné Stachanovce“. Kdybychom tedy skutečně měli splnit 40procentní cíl, znamenalo by to nejen zdvojnásobení obnovitelných zdrojů, ale dokonce zdvouapůlnásobení. Nebo zásadní snížení celkové spotřeby energie, aby tak procento obnovitelných narostlo čistě statisticky.

Podíl obnovitelných zdrojů na celkové spotřebě elektřiny. Graf: Eurostat

Obojí bude vyžadovat gigantické investice. A to v době, kdy se o to samé bude pokoušet celá Evropa (snad kromě Švédska, kde jsou již dnes na 56 procentech). Když něco dělají všichni ve stejný čas, exponenciálně rostou náklady. Tak jako když se chtěl kdysi Sovětský svaz rovněž během devíti let industrializovat. Šlo to, ale za cenu hladomoru. Ekonomickým zákonům neunikl ani komunismus.

Do toho navíc mají teď jít stejně velké sumy do ostatních „zelených investic“. Ceny materiálů násobně rostou již dnes. To samo o sobě znamená zvýšenou nejistotu investorů bojujících se zákony nabídky a poptávky, které prodražují investice.

Svět to vidí a pamatuje si

Přesto jinde v Evropě investoři plán EU přivítali. S ekonomickými zákony dokážou kalkulovat a bojovat. Ale v Česku by museli bojovat navíc i s „nelegálními“ zákony, kterými stát ruší svoje předchozí zákonné sliby. Co na tom, že bude Česká republika dál prohrávat mezinárodní arbitráže a nově snad i lokální soudní pře. Vše se bude vléct až za rok 2030.

Novou úpravou stát zdražil jakoukoli investici v České republice, mezinárodní financující konsorcia zvýší rizikovou prémii pro všechny investice na našem území kvůli nevyzpytatelnosti státu, který nedrží žádné slovo. Tolikrát porušené sliby nejsou obnovitelné zdroje.

K onomu „podveď mě podruhé“ tak ani nebude příležitost dojít. Cíl obnovitelných energií nesplníme, stát elektrárny stavět nesmí a jakékoli motivace budou neúčinné. Dobrá, v tomto sektoru budeme jenom „za blbce“ a nějaký důvěryhodnější stát bude muset splnit nad plán, „za nás“. Ale až se budeme divit, proč nám investoři nevěří a nejsme žádná „Country for the future“, tak se nedivme. V polovině července to odhlasovali naši zvolení zástupci.

(text byl zveřejněn na serveru Hlídací pes)