Komentář Petra Bartoně: Kdo plošně omezuje, nechť plošně pomáhá

(Text byl uveřejněn na serveru E15.)

Když na tichomořské ostrovy za války přilétala letadla se zásobami, domorodci odpozorovali, že před příletem pobíhali po ranveji lidé s chrániči uší. A po skončení války nosili na uších kokosové skořápky v naději, že tím zase přivolají ptáky se zásilkami. Nápad státu zřídit Konsolidační agenturu (KA) je podobným kultem.

Minulé vlády skrze ni řešily problémy firem. Aktuální problémy firem se tím nevyřeší. Je sice nejvyšší čas na ukončení plošných omezení a nastartování těch chytrých, ale tohle k nim nepatří ze tří hlavních důvodů.

Do někdejší KA se po pádu plánované ekonomiky dostala problematická aktiva, která nezvládla přerod z komunistické (na)řízené chudoby na normální ekonomiku. Byla zastaralá technologie i management. Chyba byla ve firmách jako takových. Dnes není chyba ve firmách, ale v hospodářské karanténě, firmy na obnovu normality připraveny jsou. Výpadek příjmů jim může nahradit jen stát penězi, ne tím, že si od někoho koupí akcie.

Autoři nápadu obnovy agentury KA poukazují na vládu USA, která nakoupila akcie automobilek po roce 2008 a pak je (se ztrátou) prodala. Ale automobilky řešily problém jako naše postkomunistické firmy. Po skoupení akcií vláda vyhodila management a působila jako krizový manažer. To lze – jako majitel vždy snáze prosadíte změnu než jako externí konzultant. Ale my nejsme postiženi neschopností vedení firem. A ještě hůř, tímto navhujeme fungující management nahradit státní komisí.

Konsolidační agentura žila částečně z výtěžku Fondu národního majetku. Solidní model, stát prodával fungující firmy a za výtěžek transformoval ty problematické. Dnes tento zdroj financí musí nahradit vláda, ale proč takto komplikovaně. Firmy potřebují peníze, aby nemusely propouštět lidský ani hmotný kapitál. Vláda je jediná, kdo se může bezproblémově zadlužit. Čím transparentněji, tím lépe. Proto není čas na komise, zjišťování záslužnosti či na formuláře, které navíc 70 procent žadatelů vyplní „špatně“.

Nakolik chce plán jen pomoci některým pod rouškou virobití, ať zhodnotí politici. Ekonomovi je jasné, že žádná agentura nemůže zvládnout problémy tisíců těch nejdrobnějších, kteří zvláště dnes tvoří skutečné jádro ekonomiky. Nepotřebujeme další komisi. Potřebujeme pomoc plošnou, která jako jediná zasáhne vedle nejhlasitějších i nejpotřebnější. Když se kácí les, musejí létat třísky, a kdy bychom měli kácet les byrokracie než v nouzi nejvyšší?

Petr Bartoň, hlavní ekonom investiční skupiny Natland